Už takhle se cítím dost provinile, že jako redaktor odbornýho časopisu píšu nespisovně. Ono je docela jednoduchý bejt otevřej, když je byť moje vlastní jméno v podstatě anonymní. Ale jakmile svým jednáním zastupuju víc než jen sebe sama, třeba firmu nebo časopis, případný průsery už nejsou jen mojí osobní záležitostí. Možná je pak určitá „pokrytecká střídmost“ v jednání skutečně na místě. Ale je to pro mě pořád hrozně těžký. Když mi nějaký čtenář napíše naprosto (cenzurováno) žlučovitou stížnost, neposlat ho (cenzurováno), ale slušně mu odpovědět a poděkovat za připomínku, to je opravdová zkouška dospělosti. Já to nechci dál rozmazávat, ale zkuste si sami odhadnout, jaká část vašeho jednání je 100% autentická bez jakýkoli filtrace. V práci, na nákupu, doma… Podle mě jsou lidi nejpřirozenější za volantem, kde je nikdo nevidí a neslyší. To každopádně není kritika, on by byl svět nekrocených emocí a pudů asi dost divokej. Kolik by přibylo nemanželských dětí a hrdelních zločinů! Nevíte někdo, jak to mají se sebekontrolou zvířecí společenství?
Blog | Jan Vojtek